Blog: Richard Krajčo

Jojo, je to už dlouho, co jsem psal naposled. Můžu se vymlouvat..hi­hi..možná trochu budu, ale zároveň přiznám, že pauza byla příliš velká. Momentálně ležím na hotelu kdesi v Polsku, kde se po asi šesti letech dotáčí film „Jánošík“. Už jsem ani nevěřil, že se tak stane, ale je to tak. Sešla se celá parta, která před lety byla u zrodu a je to zvláštní nostalgie.

No a jelikož jsem na pokoji sám a v hotelu mají wifi, říkal jsem si, že bych měl napravit nějaké resty. Tohle je jeden z nich. Další „povídka“ na můj blog. Co se vlastně dělo celou tu dobu??? No bylo toho dost.

Odjeli jsme druhou várku akustiků, která pro nás znamenala hodně. Někteří se začali těšit zpět na velká pódia, někteří z divadel už nechtěli odejít, ale všichni jsme věděli, že nás bude čekat nová etapa. Kapela se zhruba po třech letech rozhodla vzít managment na sebe. Často se nás ptali lidi z branže i z „nebranže“ proč vlastně? Překvapili nás více ty názory z branže. Devadesát procent lidí tvrdilo, že je to krok správným směrem. Musím říct, že nám to hodně pomohlo. Na tom startu. Rozdělili jsme si úkoly řekli si, že to zkusíme. Abyste věděli- Nikolaos Grigoriadis je nový roadmanager. Tedy ten, kdo se na místě stará o to, aby byly dodrženy podmínky smlouvy, aby kapela měla šatnu, občerstvení, ručníky, klíče od hotelu popř. mapku s cestou na hotel atd atd. Jde mu to. Je to šikula. Jakub Dominik se stará o SHOP. Pravda, momentálně tam moc věcí není a pokud jde o „textil“ tak jsme spíše ve výprodeji…hihi­hi…ale podepsané CD posílá dvakrát týdně. Nikolaj se snaží zásobovat fotkama fanclub a já si na sebe tedy vzal „manažerství“.

Kluci mě do toho nutili už dlouho- tvrdili, že to stejně řídím tak i tak, vymýšlím turné, koncepci, dokážu sehnat peníze, ale…bál jsem se. Té práce kolem je hodně, ale okolnosti mě nakonec přinutili to udělat. A tak jsem, po probdělé noci a dlouhém rozhovoru s přítelkyní, kývl a rozhhodl se, že to zkuusím. Jako tehdy na začátku, kdyz jsem až do půlky roku 2002 vedl kapelu sám. Řeknu Vám, sranda to není, ale jde to….škoda, že mě nevidíte, zrovna klepu na vše, co mám kolem sebe- dřevo, hlava, zuby.

Už před nějakou dobou jsem si vymyslel, co bude kapela dělat dále- po akustiku. Dohodli jsme se na pár klubech- bude jich na podzim asi deset nebo dvanáct. Kromě toho se nám diář zaplnil akcema typu městských slavností, pivních slavností i jiných slavností, taky uzavřených akcí a tak snad spokojeně za celou naši partu mohu říci, že do prosince máme v plánu asi 45 akcí- i když přiznám, že ne všechny najdete v sekci „koncerty“ na naššich stránkách. Důležité však je, že se nám podařil i kousek o který jsme stáli a netušili zda vyjde. Takový ojedinělý koncert. Bude v prosinci, smlouvy jsou podepsané- dokonce i sponzorské- a teď se můžeme pustit do přípravy…..uu­uuuuffffffffff snad to bude zážitek. O tom se však dozvíte více v září.

A co se dělo dál??? Bulvár se do nás obul, že přítelkyně Richarda Krajča okrádá Richarda Krajča. Prý si bere dvacet procent? Kde vzali tuto částku? Říkal jsem si, nebo tu informaci mají od někoho, kdo 20% z našich honorářů bral. Ano to je možné. Zvláštní. Asi bychom byli blbci, kdybychom odešli z deště pod okap, ne? Není možné, že peníze víceméně zůstávají v kapele? To je možná nenapadlo. Ale to se není co divit. Prostě má přítelkyně je „svině“. A to se nám snaží pomáhat. Bylo mi ji líto, když se to dozvěděla. Ty co to štve, to ale asi spíš potěšilo. Stejně však mají smůlu.

No a co jinak? Máme pár nových písní a taky se mi podařilo s Borisem Carloffem natočit komplet hudbu pro nový seriál české televize s pracovním názvem „Proč bychom se netopili aneb Vodáci“. Titulní píseň „tak nějak málo tančím“ uslyšíte i co by pilotní singl z naší desky. Ta však bude až na podzim příštího roku, píseň vystřelí už na jaře. Těšíte se? My moc

Tak se zatím mějte hezky…..a papa…a nebojte…ozvu se dřív.

Když jsme měli generálku na tour, přišel ke mě jeden klučina a povídá- už dlouho jsi nic nenapsal. Jo a má pravdu. Dlouho. A přitom se toho tolik stalo.

Např. můj poslední blog dokázal opravdu rozproudit emoce Vás čtenářů. Jak jsem koukal jednak kladně, tak záporně. Dík za ohlasy. Argument- jseš slavnej vole, tak se uklidni a buď rád, mě nějak nedokáže uspokojit. To asi napíšou Ti, co by slavní chtěli být a bylo by jim jedno, co se o nich napíše. Dokonce se ozval jeden bulvární pisálek. Až tak daleko to došlo.  Není ani důležité jestli se shodnem či neshodnem, ale číst všechny ty reakce je fajn. 

Dalším zajímavým tématem je „chobotnice“. Kříčím, že jsem pro, ale to je asi fuk. Četl jsem na to téma desítky článečků a článků. Mnoho jich bylo hezkých- úžasně jsem si početl Václava Havla nebo Pavla Bobka. Zase jsem se přesvědčil o tom, jaký je český politik přizdisráč. Nebo co v tom je? Možná bych byl rád, aby se začalo stavět už proto, aby se pan prezident Klaus skutečně šel připevnit řetězy na to staveniště, jak vyhrožoval. To bych se snad šel i podívat. Zkrátka Kaplický FOREVER. Ale to mu zakomplexovaný „ČECH“ nesmí  závidět.

No a pak…už je tu tour. Pamatuji si, když jsem ten nápad vymyslel. Pár lidí kolem koukalo- jako jak v divadlech? Koncert a povídání? No nevím no… Ale rozjeli jsme to. Už v lednu. Tak dlouho se vše připravovalo. Generální partner těsně před tour vypadl. Prostě řekli-děkujeme, ale my chcem do kapsy. No a tak jsme si mysleli, že to snad nakonec zrušíme. Pak nás ale zachránili ČSAD Ostrava. Prostě přišli a řekli- My vám pomůžeme. Uffff…děkuji Vám pánové, jinak bychom dnes nejezdili po divadlech, ale tvrdli doma. Teď už máme za sebou čtyři koncerty. Havířov, Zlín, 2× Brno a co k nim napsat? Že jsem se nasmál? Že jsem z vás měl husí kůži? Že to ticho po Jízdě v protisměru je uši rvoucí? Že bych si přál, aby to tak šlo i dál? Ano…vlastně jsem to už napsal. Za lístky v Praze se nabízí 1000 i 2000 korun. Brno s kapacitou 2× 1100 vyprodáno. 2× Plzeň, 2× Budějovice, 2× Ustí, 2× Olomouc, 2× Hradec, 2× Pardubice, 3× Ostrava atd atd atd všude beznadějně vyprodáno. 14 000 lístků do divadel. Jsme happy, věříte nám? Jestli to vše tak půjde dál, asi uděláme na jaře divadelní tour 2. Chcete?

Tak pište, kam bychom třeba měli přijet. A držte nám palce.  

PS: Těším se do Ostravy. Divadlo Jiřího Myrona odmítlo druhý koncert, prý by ho nenaplnili. Takže děkuji Divadlu Kultůrního domu Ostrava ( www.dkmoas.cz ) , že našli termín a desátého prosince se vrátíme do Ostravy ještě jednou a odehrajeme dva koncerty. Mimochodem- oba jsou už vyprodané. Myrone Myrone dobře ti tak!!!

Tak se po delší době zase hlasím. A zrovna mi dnešní ráno tak nahrálo. Užíváme si dovolené a jak to tak chodí, když máte krásné dny, někdo vám to musí zkazit. A taky to zapadá k naší bestofce. Strašně jsem chtěl napsat píseň o bulváru. Ale přesně jsem nevěděl jak na to. Naštěstí, když jsem debatoval o nových písních s Tomášem Rorečkem, drnkl na tu správnou textovou strunu. Říkáme si, že ta píseň bude tak trochu punk. Ne úplně, vždyť náš hip-hop taky není úplně hip-hop a ska není zcela ska, ale pocitově je to punk jak Brno.

„Iluze, ten legální fet, za pár drobných barevný pseudosvět“.

Dnes ráno jsem tedy měl hned dva hovory. Volali hned dva pánové z Aha. Nejdřív Vojtěch Kristen. Tedy nevím jestli je to jeho pseudonym nebo pravé jméno, ale takhle se představuje. Je to ten pisálek, co navštívil na Sázava Festu naši autogramiádu pro Linku bezbečí. Kolik tam padlo podpisů? Nevím. Sedmdesát, osmdesát, možná sto. Na ruce, fotokarty, bříška i do výstřihu. Nechápu to, ale rockový festival si vezme jako mediálního partnera bulvární žumpu a ti pak zneužijí každého „prdu“. Ano, ve stanu Linky bezpečí jsem podle nich osahával děvčata u autogramiády. Důkazem toho je, že jsem tam „radši“ nevzal svou přítelkyni. A hned tomu věnovali skoro celou stranu svého toaletního papíru.

No posuďte sami. Žijeme ve světě tupců a hlupáků, nebo se pletu? Jak je vůbec možné, že někdo může psát takové nesmysly a ještě za to brát honorář. Vy to opravdu čtete a kupujete? Oni tvrdí, že ano. Článek asi zabral, protože dnes přispěchali s novou „zaručenou“ zprávou, ze „zaručeného“ zdroje, který nesmí prozradit. Že jsme se rozešli. Připadáte si jako blázen, když se ráno spolu vzbudíte a o párminut později se dozvíte, že spolu vlastně nejste.

Za pár okamžiků volal přítelkyni i šefredaktor Aha pan Graclík. A tak jsem si pustil hubu na špacír. Byl jsem sprostý, slíbil pár facek- na to mi mladej Vojtěch řekl, že se těší a ať za ním přijedu na Mácháč, ptal se na to, jestli se jim dobře usíná a vstává, když píšou vymyšlené lži, na to pan Graclík: já s tím problém nemám.

A tak jsem zvědav, kolik známých, co „SAMOZŘEJMĚ BULVÁR NEČTOU A NIČEMU V NĚM NEVĚŘÍ“, mi zítra nebo pozítří nebo popozítří napíše, že si přečetli nějaký fajn článek o tom, jak jsem zlý, hrubý, se špatným slovníkem a jak jsem vyhrožoval hodným novinářům.

Ano, to vše jsem v tu chvíli byl a klidně zase budu. A tu facku panu Vojtěchovi slibuji, když mi sám řekl, že se na ni těší. A přijde vždy, když napíše někdo něco tak „ověřeného a hlavně zajímavého“.

..a závěrem kousek textu z Iluze-…svět hnusně míněných náznaků, upocený tisk, parta hyen a šmíráků, jimž bolest má, zvyšuje zisk…. To docela sedí, ne?

Je to zvláštní.Než jsme jeli hrát na Slovensko, tak jsme si říkali s klukama, že je to mazec, jak je tam vždy super.Člověk si opravdu připadá jako světová hvězda. Lidi se baví, skáčou, zpívají,z očí jim září radost, že Vás vidí živě a po koncertě vás skoro roztrhají na kusy- v tom dobrém slova smyslu. A šup-hráli jsme v NMnV na Topvar festu a pak ve Skalici. No váženíííííííííííí- jste úžasné publikum. Chodíte se bavit- bez předsudků. Tančili pankáči s čírem na hlavě, metalisti, holky s výstřihem i intelektuálové. A to nemyslím jen na nás. Prostě na všechny. Dííííky.

Joooooo a ještě jedna věcička- ve Filtru jsem si přečetl o pěkném umístění alba Mikrokosmos v žebříčku Top100 české historie. A ten popis? Grandiózní.  Ještě, že Vás kluci-novinářští- mám. To vám tedy příííísaháááám. Tak zas něco inteligentního vyploďte, ať se můžem zasmát.    

Tři koncerty v řadě. Jeden báječnější než druhý. Dva krásné v podhradí- Loket a Lipnice, a jeden na plném náměstí. Ale večírek v Lipnici v hospodě u „Hašků“, kde dýchá atmosféra vojáka Švejka, který tam byl napsaný, je nezapomenutelný. Děkujeme personálu, že nás tam nechal, tak ochotně obsluhoval, půjčil nám piáno a kytaru a posléze pustil do hospody každého, kdo na náměstí skrze okna slyšel vše co se hrálo a chtěl nakouknout. Za piánem Ondra nebo Kuba, Nikos na trubku a já v ruce kytaru- do stolů bubnoval každý kdo přišel. Kráááááásnýýýýýýýý.

A ještě bych se vrátil k recitálu v Boudě. Trochu mě mrzelo postavení aBoudy a tak se omlouvám, že ten kontakt nebyl tak ideální. Příště to budeme řešit dopředu, abychom pak všichni na místě nebyli překvapeni.

No a do Musicboxu Vám přidám další odkaz na zajímavé písně, tak se mrkněte.

Myslel jsem si, že na blozích budu komentovat třeba i nějaké to dění kolem a kolem, ale zatím mě nic neoslovilo natolik, abych měl potřebu se k tomu nějak vyjadřovat.

Tak třeba časem něco přijde. Abyste si taky pořádně početli. Tak se mějte zatím hezky….

Tak přiznávám, že jsem si po úvodu dal trochu načas, ale teď bych zas rád připsal pár řádek. Těch čtrnáct dní uteklo strašně zběsile. Koncerty, studio, Nemocnice-tedy jako na kraji města. Teď pondělí a já zase konečně po čtyřech dnech doma. Na což jsem se docela těšil-teda těšil jsem se dost. Budu mít takový válecí den, ale jen do zítřka. Ale stihl jsem za tu dobu natočit kytary na Best of, odvysílat Medůzu, natočit pár dní jako budoucí lékař Kryštof Pavelka, odehrát pět koncertů a tři představení a nazpívat Iluzi.

Mimochodem je zvláštní, jak mají lidi v sobě takový ten SOUDÍCÍ pud. Reaguji tak vlastně na příspěvek jedné dívčiny z fóra kapely po koncertě v Písku. Byl to dusný parný den. Kluci jeli z Ostravy a usmažení po pěti hodinách vystoupili z auta a koukali do prostoru festiválku. Hrála Khoiba a před pódiem bylo asi 30 lidí. Všichni jsme byli trochu zaraženi. Odehrávalo se to v takovém větším stanu. Kolem jedenácté asi přišla řada na nás. Zvukovka byla trochu delší. Jednak nás zase nemohli nmístní technici „zapojit“, tj. napíchat nástroje do správných míst, a jednak si zvukař Kuba nechal jinak postavit basové bedny, protože zvuk byl do té doby dost špatný. Kdykoliv je zvukovka delší naž deset patnáct minut, tak začínají být lidi nervózní. Pískají, křičí, mají připomínky. Je pro mě zvláštní, že si neuvědomují, že to děláme taky kvůli nim. Aby kapela hrála tak, jak ji znají a nebyly to je bicí a zpěv nebo klubko zvuků, co nedává celek. Stan se naštěstí zaplnil. Vešlo se do něj tak 350–400 lidí a já si trochu oddech. Ano jak jsem psaluž někde jinde, člověk má jinou představu o návštevě na koncertě potažmo festivalu, ale nikdy to neznamená, že to nemůže být dobrý večírek. Odehráli jsme koncert naplno-jinak to asi neumíme ani. Reakce publika byla docela fajn. Docela. Někdy bych vám to přál zažít. Ono totiž vlezete na pódium a najednou vidíte něco co strašně zafunguje. Radost, jiskřičky v očích, odhodlanost se bavit- viz třeba Štvanice o den později. A někdy vidíte ty oči, co říkají- Tak co je? Bav nás. Vždycky mi to připomene slogan „rozhodčí hudby“. Jakoby stáli a známkovali nebo dávali žluté karty. Tak to trošku podle mě vypadalo v Písku. Aleeeeeee…skákali jsme jako vždy, burcovali lidi, nechali je zpívat atd atd. Nakonec jsem si řekl- jojo zlomili jsme je, stálo to za to. Pak jsem si přečetl na fóru, jaká to byla od nás nuda a rutina. Ty volééééé- já tam ze sebe nechal vše, kluci nepochybně taky a prostě to bylo málo. Ty dva tábory-jeden pod pódiem a druhý na něm, se ten večer asi nesešli. Asi. Ale podle pisatele to byla naše chyba. Škoda. Druhý den na Štvanici jsme si to ale vynahradili. Lidi bylo stejně, ale atmo jak v T-mobil. A tak jsem jim navíc zahrál akusticky nové písně-Iluzi a Vzducholoď. Měl jsem trochu trému- to víte premiéra, ale lidem se asi líbily. Jo jo jo…to byl super večírek. Jen mi ho zezačátku kazili ti paparazzi, co mě tam naháněli s přítelkyní po kurtu. Byl to jak lov na zvěř. Někdy fakt klukům závidím tu pohodu a klid a trochu i tu veřejnou anonymitu. Dělají si muziku a přitom mají klid a ještě si můžou dovolit občas nějakou „výtržnost“ a nikoho to nezajímá. No jo…iluze-ten legální fet.

Jinak Nemocnice jde docela dobře. Poprvé jsem se stkal na place s panem Bartoškou-je to řízek, a paní Balcarovou- taková dobrá víla. Musím přiznat, že mi je ctí s něma točit. Má postava Kryštofa Pavelky je zase taková svérázná, ale čistá a uvnitř dobrá. Takový kladnější hrdina s vlastním srdcem a hlavou. Jen mi na tom natáčení dělá problém trochu ta sportovní motorka . Má vysoko sezení, což je při té její váze trochu problém. Prostě muj chooper je chooper. Neměnil bych.

A to je asi vše. Pro tuhle chvílí…ještě vám připíšu kousek nového textu. Mnozí z vás ho už slyšeli někde na festivalech. Zpívám ho při zvukovkách. Je z písně, které pracovně říkáme Vzducholoď:

<u>Vzducholoď</u­> Mám jen svůj plán…Že postavím vzducholoď…S ní obletíme celý svět…Aspoň jednou… Tam a zpět… A ty se ptáš co ti dám víc…A myslíš vůni slunečnic spíše než výlet na měsíc…Chceš bílé klapky klavírů…Soukromý tryskáč z papíru…Krepovou růži ze střelnic…Mlčky se ptáš co ti dám víc… Klesáme výš…Stoupáme níž…Jsme tlaková níž… A zároveň souš Letíme nebezpečně…Chcem ať to trvá věčně…

A když jsme si blíž mačkáme spoušť…

Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Pořád mám pocit, že jsem teen a už dávno to není pravda. Hodiny a dny a léta běží a dnes slavím své třicáté narozeniny. A spouštím svůj blog. A jedu dál. Vítejte v mém „paralelním světě“. Richard